Novinky
Dosavadní průběh sezóny očima hráče
08.12.2011, autor: Jan Pitner
Vážení čtenáři našich stránek. Nechápu, co Vás sem stále táhne. Nejsme na facebooku ani na twitteru, nemůžete si tu přečíst, jak se má Artur Štaidl , ani s kým se rozešel Leoš Mareš a dokonce se ani u nás nedá koupit voucher na neinvazivní odstranění celulitidy s 93% slevou. Podle počítadla na stránkách sem ale stále chodíte. Asi v marné naději, že se dozvíte něco zajímavého. Volejbal by měl být hlavní částí náplně těchto stránek a naše dosavadní letošní působení na poli sportovním lze zhodnotit krátce. Obě tři dosavadní ligové prohry byly víceméně zbytečné, ale můžeme říct, že výsledkově se nám zatím docela daří. Naše zápasy, jak víte z dřívějších příspěvků , nejsou jen výsledky. Občas se stane i něco zaznamenání hodného. Pro Vás, kteří pravidelně sledujete naše zápolení se soupeři z první ligy a hledáte tu informace ze zápasů se pokusím přiblížit dosavadní zápasy z pozice hráče.
Očima třicetiletého hráče lze obecně konstatovat, že se proti nám, co hrajeme před tréninkem bagrovanou za starý, letos všechno spiklo. Například míče. Už loňskou baráž nám Český volejbalový svaz nařídil odehrát novými dřevěnými míči. Když je na nás Brno vytáhlo, my starší jsme už věděli, že je zle a jedná se zde o pokus nám to znechutit a zbavit se nás. Náš bývalý trenér Jarda Emmer starší (starej Jesus pozn. red.) tvrdí, že tenhle míč by byl dobrej tak, kdyby se točil lachtanovi na rypáku . Jarda má naprostou pravdu. Ve snaze vyrovnat se světu a vypadat jako Mikasa a Molten, Gala vyrobila zhovadilost, jejíž autor by mohl aspirovat na Nobelovu cenu z fyziky . Jeho výtvor totiž popírá některé fyzikální zákony.
Dalším hřebíčkem do rakve paní Formy a testem lásky k volejbalu bylo naše nucené stěhování do haly v Suchém Vrbném. Hala Na Sádkách totiž prochází rekonstrukcí. Nechci být nevděčný k poskytovatelům nového azylu, hala v Suchém Vrbném je pěkná na pohled, ale většina z nás si v ní připadala jako v kosmu. Nekonečný prostor se snaží osvětlit několik slušně svítících ale vzdálených hvězd-světel. Trénovali jsme na šířku, takže Johan na jednu stranu pinkal proti zdi a na druhou stranu jakoby do tunelu. Ano jsem zmlsaný starý nevděčný hráč . A Ty Johane promiň. Víš dobře, že jsem Tvůj častý kritik, ale to jen proto, abych odvedl pozornost od své vlastní nešikovnosti. V tomto případě to ale vše opravdu bylo způsobeno tou halou. Všichni jsme měli pocit, že míče, navíc dřevěné, přilétají jako meteority z obrovských dálek a nedokázali jsme odhadnout ani rychlost ba ani směr jejich pohybu. Ke všemu se na tyto Gala Roteiro hroudy nalepilo to svinstvo, co si mažou házenkáři na ruce a celý povrch míče se tím nádherně zakonzervoval a získal zbrusu nové vlastnosti. Renda vyhrožoval, že nafasujem šmirglpapír a budem míče muset trochu vošmirglovat. Paradoxním plusem celého našeho snažení v těchto podmínkách bylo, že jsme všechny zápasy, kdy jsme byli hosty v halách soupeřů, hravě vyhráli, protože jsme si u nich připadali více doma, než doma. Poté, co jsme si konečně na halu trochu zvykli, jsme se s velkou pompou vrátili Na Sádky, odkud nás po dvou trénincích v prachu z rekonstrukce opět vykázali, poněvadž se zjistilo, že vlastně ještě není hotovo. Naším útočištěm se tak stala Sportovní hala. Od 28.11. jsme ale opět doma. Je to úžasný pocit mít pod nohama tu svou palubovku. Rekonstrukce sice stále probíhá, ale domácí prostředí stojí i za trochu klouzavou palubovku a těch pár kaček za respirátor.
Všechny nepříjemnosti jsme překonali, od volejbalu nás to neodradilo a ani pro jednoho z nás to nebyl důvod s volejbalem skončit. Pro mě možná bude dostatečným důvodem to, že mě Bohouš vyrazí za to, že jsem nevděčnej a furt si stěžuju a ještě k tomu prostřednictvím média, které má naopak přispívat k popularizaci a kladnému hodnocení našeho klubu. Bohouši, ale vždyť víš, že neumím lhát, protože mám dobré vychování, které mi dali rodiče a Gymnázium J.V.Jirsíka.
Nyní k jednotlivým zápasům a zájezdům. Zatím žádný událostmi nevydal na samostatný report:
Brno B - EGE 0:3 (23.9.2011)
Z prvního zápasu z líhně talentů (pokaždé proti nám nastoupí kompletně jiná sedmička hráčů) si vezeme 2 body. Zda zájezd doprovázela nějaká veselá příhoda nevím, protože jsem tam nebyl. Hladká výhra je pro mne nápovědou, že beze mne jsou kluci asi lepší. Na níže uvedených fotkách můžete vidět, jací jsme patrioti. Hlavně tRENÉr s manažerem Bohoušem myslí na VK EGE i v noci!
Staré Město - EGE 1:3 (24.9.2011)
Ve Staráku mají krásnou halu. Cítíme se zde více doma než v prozatímním doma a opět vyhráváme. Opět beze mne. To už není nápověda, ale skoro důkaz.
EGE - Benátky B 3:1 (7.10.2011)
Ano, už i Benátky mají své béčko. Jiná nápověda: jsem asi starej. Pamatuju, když jsme bojovávali o přední pozice s áčkem. Hráči se nerostou na stromech, takže se jedná o jakýsi mix středočeských a pražských hráčů. Zápas sleduji ze střídačky a bojím se, že míč levitující prostory kosmohaly se srazí s mou planetou. Na střídačce je sranda. Střídačka vyplodila Fešákovi Johnymu přezdívku Brettén. Je to hrubý, nespravedlivý, urážlivý, pohoršující a hnusný, střídačka se ale trhá smíchy. Promiň Honzo.
EGE - Česká Lípa 3:1 (8.10.2011)
Česká Lípa hraje v první lize tuším druhou sezónu a už loni začala být nepříjemným týmem a plnohodnotným soupeřem. Jak s Benátkami tak s Lípou měříme síly v kosmohale, což je pro nás nevýhoda, ale pro soupeře větší. V obou zápasech se u nás objevuje nový syndrom "Totální vyhoření ve třetím setu".
Dobřichovice - EGE 3:1 (14.10.2011)
První prohra. První set super, potom stav opaření a útočné impotence. Jeden z těch zápasů, kdy jedete domů naštvaní sami na sebe. Jediný klad zápasu pro matadora je, že Dobřichovice jsou stále týmem, kde znám všechny hráče nejen podle ksichtu, ale i jménem.
ČZU B - EGE 0:3 (15.10.2011)
Pryč jsou časy, kdy béčko zemědělců bylo snad lepší než extraligové áčko. Na liberu se u nás objevuje navrátilec Jirka Suchan alias Suši. Je to jeho první zápas a jeho výkon je zatím trochu chlazený (viz foto). I nám ostatním stačí k vítězství chladný výkon.
EGE - Kladno 3:2 (28.10.2011)
Kladno na konci minulé sezóny dobrovolně opustilo extraligu. S novým týmem bude asi patřit k těm lepším manšaftům první ligy. Hru diriguje budějovický odchovanec a volejbalový cestovatel Boban Mifka a na soupisce se objevuje několik slušných hráčů včetně několika, kteří před sezónou opustili Dobřichovice. Ve Sportovní hale po vedení 2:0 totálně vyhoříme ve třetím setu. Ve čtvrtém se nevzpamatujeme a se štěstím vyhráváme tie-break. Důležité vítězství. Po zápase vzniká fotografie, která ukazuje, čím to vlastně pinká Johan. Fotka je nespravedlivá, protože proti Kladnu Johan zrovna pinkal parádně, ale stojí za zveřejnění.
EGE - Rakovník 3:0 (29.10.2011)
Tak tohle už není nápověda, nýbrž důkaz, že jsem opravdu starej. Hraju proti týmu, kde neznám vůbec nikoho. Kluci z Rakovníka podávají sympatický výkon. Hrají v euforii, riskují na útoku, radují se z každého míče a na začátku využívají našeho mírného podcenění. Nakonec ale vítězí zkušenost.
MFF Praha - EGE 0:3 (4.11.2011)
Tým, který místo v hale hraje ve vypuštěném bazénu. Hnědé stropy a závěsy lemují šedivou hrací plochu. Fuj fuj blééé. Vše dokreslují tradiční 4 diváci. Co ale pomlouvám, my vlastní halu nemáme žádnou. Přesto jsem rád, že dnes nehraju. Na střídačce je aspoň legrace. Kazi, který je dnes v základní sestavě, je coby blokař na tři zadní postavení tradičně střídán liberem, odchází na střídačku, kde je mu položena otázka "Co je tady jinak?" Když se chce přesvědčit, že nástěnka v tělocvičně je skutečně otočená lícem ke zdi, nešikovně ji strhává na zem. Vděčný a věčný terč přezdívek Fešák Johny mezitím ukazuje oprávněnost svého nového alias. V týdnu mu na tréninku tRENÉr vyčinil, že se nezúčastnil trojbloku, na což měl Johny pohotovou odpověď, že si to radši čapne. Od té doby je majitelem mayovské přezdívky Náčelník Čapačů.
Hradec Králové - EGE 1:3 (5.11.2011)
Do extrémně dlouhé královéhradecké haly se vejde odhadem 8 volejbalových kurtů vedle sebe. Zároveň s naším zápasem zde probíhá několik zápasů Amatérské volejbalové ligy (AVL). Rozdíl v kvalitě hry byste ale těžko poznali. Hala je studená jako Prochyho pot. Ani ostatní se nemohou dostat do tempa. Z našeho špatného výkonu a ani z haly není úniku (viz foto). Opět volejbalovému bohu klademe na oltář oběť v podobě třetího setu, ale nakonec vyhráváme. Ještě že nás nevyzve, žádný z týmů AVL.
Plzeň - EGE 0:3 (11.11.2011)
V Písku jako vždy vyzvedáváme Plavču. Čeká pokaždé na Shellce. Většinou tam dáme kafe, Bohouš koupí karton vod na zápas a jedeme dál. Paní pumpařce jsme asi učarovali a povídá :"Vy jste asi volejbalisti co? Já jsem to hned poznala. Volejbalisti totiž mají jednu společnou povahovou vlastnost, že jsou hezký." Prochy je z toho tak mimo, že na pumpě zapomene vody, co za 120 korun koupil Bohouš. V Plzni to ale napraví a koupí za 36 Kč karton vody San Terra. Je to voda vítězná. Prochy má taky novou přezdívku. Potom, co jsme se v televizi od Jirky Rejmana dozvěděli, že jméno hráče Jihostroje Rojase se čte "Rochas", říkáme Prochymu Projázka.
EGE - Plzeň 3:1 (12.11.2011)
Liga se půlí, takže hrajeme odvetu. Stále ještě ve Sportovce. Plavča přiváží z Písku včera zapomenuté vody. Plzeň bojuje, ale vyhráváme. Chvílemi to vypadá, že zápas pískají tři rozhodčí. Hostující hráč Kvarda neukazuje své kvality na hřišti, tak se aspoň snaží ukázat, že je taky rozhodčí. Kdyby se viděl zvenku, dal by si žlutou kartu.
EGE - Brno B 3:2 (25.11.2011)
Jeden ze zápasů, kdy si říkám, že ta bolest stojí za to. Extraliga má pauzu a tak Brno přijíždí s téměř kompletním A-týmem včetně trenéra. Statistiku na střídačce Brna dělá náš bývalý spoluhráč Fuji = Ondra Fučík . Fučík je zrádce! Za tuhle větu by mne za minulého režimu asi zavřeli. Vítězíme po boji a vítězství je sladké. Pokutu dnes dostal Projázka, který seděl připravený a převlečený na zápas včas, ale ve špatné šatně.
EGE - Staré Město 2:3 (26.11.2011)
Loňský finalista zformoval za poslední léta hodně kvalitní tým. U nás předvádí velice bojovný výkon. Máme problémy střídavě ve všech činnostech. tRENÉr se snaží zastavit rozjetý staroměstský vlak a chce na hřiště poslat Fešáka Johnyho alias Náčelníka Čapačů. Ten ovšem na hřiště zrovna nemůže, protože má na krku foťák. Jako hlavní pínař děkuji Johnymu za příspěvek do společné kasy. Dále hrajeme nevyrovnaně. Když hrajeme vyrovnaně, je to vyrovnané. Když hrajeme nevyrovnaně, nelze se soupeři vyrovnat. Snad to do příště srovnáme. Protentokrát na soupeře nestačíme a prohráváme v pátém setu. Po zápase Bohouš prohlásí, že jsme prohráli proto, že nemáme fyzičku. Nevím jak to Bohouš myslel. Hraju za VK EGE od roku 1999 a nevzpomínám si, že by za nás někdo takový kdy hrál.
Benátky B - EGE 3:2 (2.12.2011)
Po cestě do Benátek, volá Bohouš na hotel, zda by byli tak hodní a uvařili nám ještě po zápase večeři. Na dotaz, na co bychom měli chuť, se zezadu autobusu ozývá:"Sázený vejce". Když Vás někdo takhle na konci všedního týdne vyhodí po tříhodinové jízdě autobusem v sedm hodin večer před halou v Benátkách nad Jizerou, je to jako by Vás vzbudili o půlnoci. První "autobusový set" ztrácíme, ve druhém se začíná blýskat na lepší časy. Benátečtí popisují svůj výkon na svých webovkách jako výtečný, jímž skonali VK EGE, ale nevěřte jim. Věřit ale můžete tomu, že vyhrál lepší. Nebo méně špatný? Na svůj výkon bychom raději všichni zapomněli. Zatímco první čtyři sety nejsme schopni ani zaútočit ani ubránit, v pátém setu hned od začátku přidáme ještě hororový příjem. Když se zdá, že bychom se z nepříznivého stavu 1:6 mohli možná dostat (7:11), zpečetíme výsledek zkaženými servisy. Dnes s námi nebyla nejen fyzička, ale ani technika a odhodlání. Prohru jsme si zaloužili. K večeři je vepřový plátek se sázeným vejcem.
Česká Lípa - EGE 0:3 (3.12.2011)
K snídani je sázený vejce. Kuchař si musí myslet, že milujeme vajíčka. Pan řidič nám při snídani radí, že dnes bychom měli hrát víc po lajně. Fyzička má pokutu, nepřišla ani na snídani. Po včerejším pětiseťáku vypadáme zvadle. Po snídani si chceme ještě schrupnout, ale posloucháme symfonii C-dur pro sbíječku a bourací kladivo. Po obědě odjíždíme do Zákup. Vždycky jsem tvrdil, že volejbalisti jsou inteligentní sportovci a dokážou se bavit i o něčem jiným, než o autech, sportu a ženských. Dnes zvládáme inteligentní téma i bez nejvíce vzdělaného a sečtělého spoluhráče Náčelníka Čapačů. Bude čekat v Zákupech, protože přenocoval u svého kmene v Jablonném v Podještědí. Diskuzní téma je literatura. Sovi vypráví, jak jeho synovec čte knihu Malý Bobeš. Vzpomínáme, jak jsme knihu v mládí také četli. "Kdo je vlastně autorem?" ptám se spoluhráčů. Zdegenerovaná mládež 21. století běhá po autobuse a honí 3G signál, aby si mohla odpověď vygooglovat. Krotím jejich snahu argumenty, že nám bude cesta lépe ubíhat, zkusíme-li najít odpověď ve vlastních hlavách. Usilovně přemýšlíme, kdo je autorem Malého Bobše. Velmi usilovně. Fuj, něco tady strašně smrdí. "To je můj Malý Bobeš", hlásí se jeden ze spoluhráčů. Usilovné přemýšlení a sázená vejce k večeři i snídani dodaly autorovi inspiraci k vypuštění takového díla do éteru. Čtenáři zhltli Malého Bobše doslova jedním dechem. Autor slibuje, že brzy vypustí do světa další díl. Čtenáři nedočkavostí ani nedýchají. Konečně se otvírají dveře autobusu. Proti České Lípě nepřipustíme překvapení. Dnešní výkon je o poznání lepší. Vyhráváme 3:0 a těšíme se na další inteligentní debatu po cestě domů.
Máme před sebou poslední tři utkání roku 2011. První dva s Dobřichovicemi a ČZU B hrajeme doma Na Sádkách a to i přes to, že jsme při posledním tréninku v hale zmokli. V posledním zápase se v neděli 18.12. v Liberci pokusíme vyškolit dosud neporažený národní výběr juniorů.
Jo a Malého Bobše napsal Josef Pleva.
